Plast se opět ukázal jako všudypřítomný v oceánu. Dallaský podnikatel Victor Vescovo, který se potápěl na dno Mariánského příkopu, který údajně dosahoval hloubky 10 500 metrů, prohlásil, že našel plastovou tašku. Není to ani poprvé: je to již potřetí, co byl plast nalezen v nejhlubší části oceánu.
Vescovo se 28. dubna potápěl v batyskafu v rámci své expedice „Pět hlubin“, která zahrnuje cestu do nejhlubších částí zemského oceánu. Během čtyř hodin strávených na dně Mariánského příkopu pozoroval několik druhů mořských živočichů, z nichž jeden by mohl být nový druh – plastová taška a obaly od bonbonů.
Jen málo lidí dosáhlo tak extrémních hloubek. Švýcarský inženýr Jacques Piccard a poručík amerického námořnictva Don Walsh byli prvními v roce 1960. Průzkumník a filmař z National Geographic James Cameron se potopil na dno oceánu v roce 2012. Cameron zaznamenal ponor do hloubky 10 787 metrů, což je těsně pod 18 metrů, o kterých Vescovo tvrdil, že dosáhl.
Na rozdíl od lidí plast snadno odpadává. Začátkem tohoto roku studie odebrala vzorky amfipodů ze šesti hlubokomořských příkopů, včetně Mariánských ostrovů, a zjistila, že všichni požili mikroplasty.
Studie publikovaná v říjnu 2018 zdokumentovala nejhlubší známý plast – křehkou nákupní tašku – nalezenou v hloubce 10 500 metrů v Mariánském příkopu. Vědci ji objevili zkoumáním databáze hlubinných trosek, která obsahuje fotografie a videa z 5 010 ponorů za posledních 30 let.
Z tříděného odpadu zaznamenaného v databázi je nejčastějším zdrojem plast, zejména plastové tašky. Další odpad pocházel z materiálů, jako je guma, kov, dřevo a textilie.
Až 89 % plastů ve studii byly jednorázové, tedy ty, které se použijí jednou a poté vyhodí, jako například plastové lahve na vodu nebo jednorázové nádobí.
Mariánský příkop není temná, bezvládná jáma, žije v něm mnoho obyvatel. Sonda NOAA Okeanos Explorer prozkoumala hlubiny regionu v roce 2016 a objevila řadu forem života, včetně druhů, jako jsou korály, medúzy a chobotnice. Studie z roku 2018 také zjistila, že 17 procent plastových snímků zaznamenaných v databázi ukazuje nějakou interakci s mořským životem, například zvířata zamotaná v troskách.
Jednorázové plasty jsou všudypřítomné a jejich rozklad ve volné přírodě může trvat stovky let i déle. Podle studie z února 2017 je úroveň znečištění v Mariánském příkopu v některých oblastech vyšší než v některých z nejvíce znečištěných řek v Číně. Autoři studie naznačují, že chemické kontaminanty v příkopech mohou částečně pocházet z plastu ve vodním sloupci.
Trubkovití (červení), úhoři a žokejští krabové si nacházejí místo poblíž hydrotermálního průduchu. (Dozvíte se o zvláštní fauně nejhlubších hydrotermálních průduchů v Tichém oceánu.)
I když se plast může do oceánu dostat přímo, například v podobě trosek odnášených z pláží nebo vyhazovaných z lodí, studie publikovaná v roce 2017 zjistila, že většina z něj se do oceánu dostává z 10 řek, které protékají lidskými sídly.
Opuštěné rybářské vybavení je také významným zdrojem znečištění plasty. Studie zveřejněná v březnu 2018 ukazuje, že tento materiál tvoří většinu Velké tichomořské odpadkové skvrny o velikosti Texasu, která se nachází mezi Havají a Kalifornií.
I když je v oceánu evidentně mnohem více plastu než v jediném plastovém sáčku, tento předmět se nyní vyvinul z lhostejné metafory pro vítr v příklad toho, jak velký vliv mají lidé na planetu.
© 2015–2022 National Geographic Partners, LLC. Všechna práva vyhrazena.
Čas zveřejnění: 30. srpna 2022